„…buď posvěceno tvé jméno.“ Matouš 6:9
Při požehnání novorozenému chlapci řekla jedna mladá žena pastorovi: „Můj manžel chce, aby se jmenoval po jeho otci, ale já chci, aby se jmenoval po mém otci.“ Pastor řekl: „Jak se jmenuje váš otec?“ „Josef,“ odpověděla. „A jak se jmenuje otec vašeho manžela,“ zeptal se. „Josef,“ znovu odpověděla. „V čem je tedy problém?“ Manžel odpověděl: „Její otec je zločinec a můj otec je křesťan. Jak budou lidé vědět, po kterém z nich se jmenuje?“ Pastor odpověděl: „To je snadné. Říkejte mu Josef a uvidíte, po kterém z nich bude. Podle toho všichni budou vědět, po kom má jméno.“
Ježíš nás učil modlit se: „…buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi“ (Matouš 6:9-10). Jak uctíváme Boží jméno? Tak, že konáme Jeho vůli na zemi.
Mnich František jednou vzal mladého kolegu s sebou kázat do města. Ale když tam přišli, jenom si povídali s prodavači a mluvili s lidmi na ulici. Když se vrátili domů, mladý mnich se zeptal Františka, proč nekázali. Odpověď zněla: „Lidé naslouchali; všímali si našeho postoje a chování. To bylo naše poselství.“ Pavel píše: „Zakládejte si na tom, že budete žít pokojně, věnovat se své práci a získávat obživu vlastníma rukama…Tak získáte úctu těch, kdo stojí mimo…“ (1. Tesalonickým 4:11-12). To znamená dávat si pozor na to, aby tvoje skutky odpovídaly tomu, co říkáš. Dávat si pozor na to, že skutečně pečuješ o druhé, že nepodvádíš svého partnera nebo nejsi nepoctivý ohledně daní, že platíš účty včas, že nešidíš svého nadřízeného. Petr píše: „Všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému…“ (1. Petrova 5:5). Jedna věc je nazývat se křesťanem a zcela něco jiného je, když ti, kteří tě znají nejlépe, souhlasí!