„Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává…“ 1. Korintským 1:26
Ježíš nevidí lidi jako poražené, ale jako potenciální vítěze, kteří ztratili cestu. On „…uviděl velký zástup a bylo mu jich líto…“ (Marek 6:34). Viděl je Božíma očima, ne jako plevel, ale jako potenciální růže. A Jeho perspektiva, která se často liší od naší, z nich vytáhla to nejlepší. Tam, kde ostatní viděli ženu s pěti neúspěšnými manželstvími, tam On viděl uzdraveného hříšníka, který mohl zasáhnout ostatní v Samaří. Oni viděli slepého muže; On si představoval někoho, kdo vidí. Oni viděli chromého; On si představoval člověka, který zvedá své lože a odchází pryč. Oni viděli Matouše jako zlořečeného výběrčího daní; On viděl budoucího učedníka. Oni označili Zachea jako darebáka; Ježíš u něj rozeznal hledající srdce. Jeho učedníci viděli drahý parfém jako zbytečný výdaj; Ježíš rozeznal oběť vděčného srdce. Jiní viděli impulzivního rybáře; Ježíš viděl vůdce, který byl schopen budovat Jeho církev. Ježíš viděl slepé muže, kteří nevěděli, co dělají: „Pane, pomoz nám, ať vidíme!“ Pavel říká: „Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených…“ (1. Korintským 1:26). Postav se k tomu čelem, nebyl jsi moc úžasný, než tě Bůh obrátil, proto přestaň posuzovat druhé ze své omezené perspektivy a pokus se je vidět tak, jak Bůh viděl tebe. Snaž se o to, abys na nich ukázal to nejlepší. Představ je Tomu, který přišel, aby přinesl „…velikou radost…pro všechen lid“ (Lukáš 2:10) – bez výjimek!