„Buďte rozhodní a udatní…“ 5. Mojžíšova 31:6
V muzikálu My Fair Lady se prostá květinářka Eliza Doolittle stane elegantní slečnou, která se v Anglii dostane do vyšších kruhů. Jak se to stalo? Protože Henry Higgins, urozený aristokrat a profesor fonetiky (věda o lidské řeči), s ní jednal jako s dámou – a ona začala žít svůj způsob života směrem k jeho očekáváním.
Alan Loy McGinnis napsal: „Jednou jsem čekal, že budu mluvit při udílení cen roku na obchodní konferenci. Jedna žena, která působila honosně a měla vydělaný pozoruhodný obnos peněz, tam dala veškeré uznání své finanční poradkyni. Před třemi tisíci lidmi, svírající svoji cenu za nejlepší podnikatelku roku, vzpomínala na krizi, ve které byla předešlé dva roky. Budoucnost vypadala nejistě, byla připravena to vzdát a dokonce několikrát volala své finanční poradkyni, že končí. Ale ta ji stále přesvědčovala, že to ještě dostatečně dlouho nezkusila a že by se nenechala najmout, kdyby v ní neviděla mimořádný potenciál. Její hlas přeskakoval, když vyprávěla ten příběh. A potom udělala bystrou poznámku: ,Během těch měsíců, co jsem chtěla skončit a nemyslela jsem si, že mám nějakou budoucnost, ve mně Joan věřila víc, než jsem já věřila sama sobě. Ona chtěla vidět můj úspěch dokonce víc než já.‘“
Jednou z vlastností křesťanského charakteru je dobrá vůle povzbuzovat a pozvedat lidi: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: ,Neboj se, já jsem tvá pomoc‘“ (Izaiáš 41:13).
A na co jsi ty orientovaný při jednání s druhými ty? Zaměřuješ se na problém nebo na možnosti?