„…Abraham…byl nazván ,přítelem Božím‘.“ Jakub 2:23
Poté, co Jób přišel o všechno, co mu bylo drahé, podíval se nazpět a zatoužil po dnech Božího přátelství, „…kdy můj stan byl místem důvěrného rozhovoru s Bohem, kdy ještě Všemohoucí byl při mně a kolem mne moje čeleď…a skála mi vylévala potoky oleje“ (Jób 29:4-6). Možná si vzpomínáš na takové dny ve svém vlastním životě. Byli jsme naučeni přemýšlet o přátelství ve smyslu výhod, které z toho vyplývají, ale být Božím přítelem něco stojí. Jak Rebecca Barlow Jordan poukazuje: „Stojí to čas, nesobeckost, všímavost…úplnou důvěru – a velmi často utrpení. Ti, kteří jsou důvěrně blízko, cítí zranění a radost těch, které milují více než kohokoliv jiného… Skutečná důvěrnost znamená smrt našim vlastním sobeckým touhám.“
Abraham byl nazván Božím přítelem, ale to přátelství něco stálo. Čteme: „Abram Hospodinovi uvěřil…“ (1. Mojžíšova 15:6), když Ho požádal, aby opustil svůj dům, aby dal stranou představy o tom, jak jeho život bude pokračovat, a aby se přestěhoval do cizí země. Ve věku devadesáti tří let „Abraham věřil Bohu“, že Bůh ještě naplní svůj slib o synu a dědicovi. Potom se narodil Izák a Bůh zvýšil tlak tím, že požádal svého „přítele“, aby učinil nejvyšší oběť. Aby udělal něco, co nevyžadoval od nikoho jiného v Písmu…kromě sebe sama. Bible říká: „Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: ,Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo‘“ (Židům 11:17-18). Potom právě v okamžiku, kdy se Abraham chystal vrazit nůž jako skutek předzvěsti smrti Božího Syna, Bůh poctil Abrahamovu víru a obstaral náhradu.
Když se rozhodneš chodit s Ježíšem, s Tím, který nás nazývá „přáteli“, cesta bude někdy těžká, ale Jeho přátelství tě nikdy nezklame.