„Pomoc mi přichází od Hospodina…“ Žalm 121:2
Slyšel jsi o tom člověku, který se modlil: „Pane, zatím jsem to docela zvládal. Nepomlouval jsem, nevztekal jsem se, nebyl jsem sprostý, chamtivý, ani nevrlý. Ale za několik minut vstanu z postele a potom budu potřebovat všechnu pomoc, kterou můžu dostat.“ Usmíváme se, ale pravda je taková, že je obtížné poznat, že potřebujeme pomoc, především ve světě, ve kterém se cení soběstačnost. Nejnebezpečnější období ve tvém životě je, když si myslíš, že nepotřebuješ Boha! Usadí se samolibost. Roste sebeuspokojení. Řekneš: „Potřebuji tě, Pane,“ a potom jednáš, jakoby všechno záviselo na tobě. Výsledkem bude, že tvá víra nebude používána; a když nepoužíváš víru, nemůžeš se líbit Bohu (viz Židům 11:6). Pokud tvá vize nevyžaduje Boží přítomnost, pak to není od Boha! Když se Bůh stane součástí tvé vize, stane se jediným prostředkem, jak tuto vizi naplnit. Co skutečně významného může kdokoliv z nás udělat nebo říci bez Jeho pomoci? Dokonce nemůžeme ani začít dělat pokroky, dokud pokorně neuznáme, že jsme bezmocní ve většině věcí v životě. My jsme bezmocní, ale Bůh není! Čemukoliv dnes čelíš, čti tato slova a spočiň v nich: „Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání… Hospodin je tvůj ochránce… Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky“ (Žalm 121:3-8).