„Snad pro nás Hospodin něco udělá.“ 1. Samuelova 14:6
Jónatan, syn krále Saula, pronásledoval pelištejskou posádku. Žádný prorok nepromluvil. Neměl slovo od Pána, které by potvrdilo, že vyhraje tu bitvu. Prostě řekl svému zbrojnošovi: „Pojď, pronikneme k postavení těch neobřezanců. Snad pro nás Hospodin něco udělá“ (1. Samuelova 14:6). Tento příklad ti ale nedává oprávnění ztratit zájem, dělat své vlastní věci a potom prosit Boha, aby ti kryl záda. Jónatan určitě bojoval na straně Pánova lidu, proto věděl, že Bůh byl s ním. Ale bez konkrétního, detailního nasměrování se objevil v oblasti „snad“. Fungovalo to? Ano. Když Jónatan a jeho zbrojnoš pobili dvacet Pelištejců, přivedlo to nepřátele do takového zmatku, že se navzájem začali zabíjet a Izrael zvítězil.
Šalomoun řekl: „Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet“ (Kazatel 11:4). Jinými slovy, když budeš čekat na ideální podmínky a o nic se nepokusíš, tak ani ničeho nedosáhneš. Ano, bylo by to úžasné, kdyby nám Bůh vždycky dal konkrétní instrukce. Ale On často vede skrz myšlenku nebo dojem, které v tobě rostou, a zatímco to sílí a přetrvává, začneš si myslet: „Možná Bůh chce, abych udělal toto…“ Máme rádi zaručený výsledek (a příjem). Cítíme se pohodlně s jistou, absolutní dohodou, bez risku, selhání nebo ztráty. Častěji ale budeš čelit takovým „snad“, než jistotám. A právě tato období nejistoty posilují tvou víru, tvé odhodlání a tvou odvahu.