„…dali sami sebe předně Pánu a z vůle Boží také nám.“ 2. Korintským 8:5
Setkal ses někdy s bezdomovcem, kterému jsi dal peníze, sledoval jsi, jak se pomalu šine pryč, a říkal sis: „Zaplatil jsem mu další alkohol nebo drogy, nebo jsem odměnil jeho lenost?“ V některých případech máš pravdu, v jiných se mýlíš. Tak co bys měl dělat? V 2. Korintským, v 8. kapitole nám Bůh dává plán, kterému můžeme porozumět a řídit se jím. Makedonský sbor to dělal takto:
1) Podíleli se bohatí i chudí. Všichni dávali, dokonce i ti, kteří byli „…v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké chudoby vzešla jejich bohatá štědrost…dobrovolně dávali podle své největší možnosti, ano i nad možnost“ (2. Korintským 8: 2-3).
2) Dávali rádi, ne pod tlakem. „…s velkou naléhavostí nás prosili, aby se směli účastnit této pomoci…“ (2. Korintským 8:4).
3) Jejich dávání vyplývalo z jejich oddanosti Kristu. „…dali sami sebe předně Pánu a z vůle Boží také nám“ (2. Korintským 8:5). Nedávali proto, aby udělali dobrý dojem na druhé, nebo kvůli srážkám na daních, nebo aby se zbavili svého kazatele, nebo kvůli tomu, že se cítili provinile kvůli chudým. Ne, byla to přirozená reakce na zamilovanost do Ježíše.
4) Vedoucí sboru přijali, zkontrolovali a rozdělili společnou sbírku. Nedávali bláhově, v důvěře v bezúhonnost neznámého a nepotvrzeného. Jejich vedoucí měli dary na starosti a rozdělovali je s otevřeností, důsledně a zodpovědně. Věděli, že s financemi bylo zacházeno poctivě „…nejen před Bohem, nýbrž i před lidmi“ (2. Korintským 8:21).
Hlavní myšlenka: můžeš dávat bez lásky, ale nemůžeš milovat, aniž bys dával těm, které Bůh miluje.