„A David vstal…“ 2. Samuelova 12:20
David spáchal cizoložství s manželkou jiného muže, přivedl ji do jiného stavu, a potom v pokusu přikrýt svůj hřích, zařídil, aby byl její manžel poslán na smrt. Pak se s ní oženil a myslel si, že bude všechno v pořádku. Ale dítě, které se jim narodilo, velmi vážně onemocnělo. David chtěl zoufale zachránit jeho život a proto: „…hledal Boha a tvrdě se postil, pak šel domů a ležel přes noc na zemi. Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, on však nechtěl, ba ani s nimi chléb nepojedl“ (2. Samuelova 12:16-17). Navzdory všem jeho modlitbám dítě zemřelo. Proč Bůh dopustil, aby se to stalo? Bylo to proto, že dítě si zasloužilo lepší rodiče? Nebo kvůli tomu, že Bible říká, že oddělit se a být s Pánem je „mnohem lepší“ (viz Filipským 1:23)? Nemáme jasnou odpověď. Ale víme toto: když učiníš pokání ze svého hříchu a prožiješ Boží odpuštění, musíš vstát a pokračovat ve svém životě. A to udělal David. „A David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do Hospodinova domu a klaněl se. Pak vstoupil do svého domu a požádal, aby mu předložili chléb, a jedl“ (2. Samuelova 12:20). V tomto příběhu objevujeme tři důležité věci:
1) Dokud nejsi ochoten dát věci do pořádku s Bohem a s těmi, kterým jsi ublížil, nemůžeš jít s důvěrou dopředu.
2) Dokud nezpracuješ své emoce zdravým způsobem, ať už jde o pocit viny nebo zármutku, zůstaneš zaseklý na jednom místě a připravíš se o radost, kterou má pro tebe Bůh připravenou.
3) Až uděláš tyto dvě věci, pak vstaň a pokračuj ve svém životě.