„Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: ,Hle, jak jej miloval!‘“ Jan 11:35-36
Někteří z nás jsou jako zavřená kniha; lidé se nikdy nedozví, co je uvnitř nás. Ježíš se nebál být zranitelný. Otevřeně plakal u hrobu svého přítele Lazara. Jsi schopen projevit upřímný cit? Mluvíváš o trofejích, které jsi získal, ale ne o slzách, které jsi vyplakal? Když mluvíš pouze o svém úspěchu, ale nesdílíš se o tom, čím jsi prošel, abys úspěchu dosáhl, lidé budou mít pocit, že nikdy nebudou schopni vystoupit tak vysoko jako ty. Chceš to? Ježíš byl rozlícen, když silnější zneužíval slabšího; proto vyhodil ven z chrámu penězoměnce. Ale plakal kvůli lidem v Jeruzalémě, protože věděl, jaké budou následky toho, že Ho odmítli. Nemluvíme nyní o projevech nekontrolovatelného vzteku nebo rozpouštění se v slzách pokaždé, když nastanou potíže. Ale pokud nejsi schopen projevit přiměřenou míru pochopení a otevřenosti, nebudeš důvěryhodný.
Bible říká: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas…je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat“ (Kazatel 3:1-4). Pokud jsi tvrdý, ale ne citlivý, lidé možná budou obdivovat to, čeho jsi dosáhl, budou plnit tvé instrukce, ale také si budou udržovat odstup. A ty budeš osamělý. Ale je to dobrovolně přijatá osamělost způsobená tvou neochotou otevřít se a vpustit je dovnitř. Ježíš projevil upřímný cit; ty to musíš dělat také.