„Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení!“ Žalm 90:1
Na konci těžkého dne je příjemné přijít domů, na místo, které znáš, na místo, kde můžeš setřást boty z nohou, pobíhat v županu a nestarat se o to, co si kdo myslí. A Boží přítomnost se pro tebe může stát stejně příjemnou. Postupem času se tam můžeš naučit chodit pro sílu, pro ochranu a pro vedení. Bůh chce, abys byl doma v Jeho přítomnosti a aby sis byl vždycky vědom Jeho blízkosti.
My myslíme na Boha jako na božstvo, o kterém se diskutuje, místo na prostor k přebývání. A Bůh chce, abychom Ho viděli jako toho, ve kterém „…žijeme, pohybujeme se a jsme…“ (Skutky 17:28). Když Bůh vedl děti Izraele přes poušť, nedělal to tak, že se jim ukázal jenom jednou denně a potom zmizel. Ne, ohnivý sloup byl s nimi celou noc a kouřový oblak byl s nimi celý den. Bůh nás nikdy neopouští. Ježíš zaslíbil: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny…“ (Matouš 28:20).
Žalmista řekl: „O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu…“ (Žalm 27:4). „To je pěkné,“ řekneš. „Taky bych chtěl žít v Božím domě, ale já jsem zaseknutý ve skutečném světě.“ Ne, je to přesně naopak; jsi pouze o jedno rozhodnutí vzdálen od přítomnosti svého Otce. Nemusíš měnit svou adresu, změň pouze své vnímání. Ať dnes půjdeš kamkoliv, ať čelíš čemukoliv, vzpomeň si: „On je se mnou!“