„Což musel zemřít Abnér, tak jako umírá bloud?“ 2. Samuelova 3:33
Abnér usmrtil v boji muže, který se jmenoval Asáel, a jehož bratrem byl náhodou Jóab, první generál krále Davida. Takže Jóab vyrazil, aby zabil Abnéra. Tragédie tohoto příběhu spočívá v tom, že Abnér byl na dosah Chebrónu, jednoho ze šesti útočištných měst. Ale místo toho, aby běžel do tohoto města a využil jeho ochrany, dopustil, aby ho nepřítel dostihl před branami a zabil ho. „Abnéra pochovali v Chebrónu a král nad Abnérovým hrobem hlasitě plakal; plakal i všechen lid. Král pěl nad Abnérem žalozpěv: ‚Což musel zemřít Abnér, tak jako umírá bloud?‘“ (2. Samuelova 3:32-33). Abnér byl úplný blázen. Proč? Protože na rozdíl od ateistického blázna, který nevěřil v Boha, nebo ctižádostivého blázna, který neměl na Boha čas, tento věděl, co má dělat – ale neudělal to. Nebyly tam žádné řeky, které by bylo třeba přejít, žádné hory, po kterých by bylo potřeba šplhat, ani neexistovala žádná cena, kterou by bylo nutno zaplatit. Brány Chebrónu byly otevřené; jediné, co měl udělat, bylo vejít a zůstat tam.
Představ si, že bys dostal evangelizační traktát s těmito slovy na obalu: „Co musím udělat, abych byl ztracen?” Pak bys ho otevřel a zjistil, že ta stránka je prázdná. Nemusíš dělat nic, abys byl ztracen! Ale musíš udělat něco pro to, abys byl spasen: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě“ (Skutky 16:31).
Když Marie donesla novorozeného Krista do chrámu, starý kněz jménem Simeon ho držel v náručí a řekl: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, neboť mé oči viděly tvé spasení…“ (viz Lukáš 2:25-32). Abys zemřel spasen, musíš se setkat s Kristem, přijmout Ho a uznat Ho za svého Pána a Spasitele. Proč to neuděláš dnes!