„A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili…“ Matouš 6:12
Vyjasněme si některé mylné názory na slova „A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám“ (Matouš 6:12). Satan se bude pokoušet tě přesvědčit, že pokud se nezměnily tvé pocity vůči člověku, který ti ublížil, tak jsi mu ve skutečnosti neodpustil. Ne, můžeš udělat správné rozhodnutí a stále mít špatné pocity! Tehdy potřebuješ víru, aby tě pronesla. Udělal jsi svou část, nyní čekáš na Boha, až On udělá tu svou. Bůh má moc změnit tvé pocity vůči tomu, kdo tě zranil, a udělá to.
Další mylný názor je, že jediné, co musíš udělat, je rozhodnout se odpustit a pak tvá práce končí. Ne, jsi nabádán k tomu, abys „žehnal těm, kteří tě proklínají, modlil se za ty, kteří ti ubližují“ (viz Lukáš 6:28). Řekneš: „Žehnat jim? Myslíš to vážně?“ Ano. Slovo „žehnat“ znamená „mluvit o někom dobře“. Zasahuješ milosrdenstvím ty, kteří si to nezaslouží. Ale není to stejná věc, kterou Bůh dělá pro tebe? Pravda je taková, že nemůžeš doopravdy odpustit bez pomoci Ducha Svatého. Tak proč se dnes nemodlit: „Duchu Svatý, sestup na mne a dej mi sílu. Odpouštím…(jméno)…mu to, co udělal. Zprošťuji ho tohoto dluhu a prosím, abys mu požehnal. Předávám ti tu situaci. Důvěřuji ti, že mne zcela obnovíš. Pomoz mi, Pane. Uzdrav moje srdce v Ježíšově jménu, amen.“
Skrze víru ponech toto všechno v rukou svého Otce, posuň se dopředu a očekávej Jeho požehnání. Nebudeš zklamán.