„…buď vzorem…ve víře…“ 1. Timoteovi 4:12
Je důležitou pravdou, že k získání odpovědí na naše modlitby je zapotřebí víry. Ale to není to, o čem zde Pavel mluví. Kapitolu začíná slovy: „…v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami…“ (1. Timoteovi 4:1). Varuje: zůstaň zakotvený ve víře, nebo budeš chycený skrytým vlivem omylu.
Zde je skutečnost, která by nás měla znepokojit: devadesát procent všech těch, kteří skončí v sektách, začali v „běžných“ církvích. Jak je to možné? Protože nebyli zakořeněni v pravdě Písma! Jsou jako ten muž, kterého se zeptali: „V co věříš?“ Odpověděl: „Věřím v totéž, v co věří má církev.“ Pak se zeptali: „V co věří tvoje církev?“ Odpověděl: „V totéž, v co věřím já.“ Nakonec se zeptali: „V co věříš ty a tvoje církev?“ Odpověď zněla: „Já a moje církev věříme v tu stejnou věc.“ Hlavní myšlenka: nevěděl, v co věří! Řekneš: „Ale nemá Bůh více pravdy, kterou by nám zjevil?“ Ano, má. „Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den“ (Přísloví 4:18).
Ale Bůh neničí základy pravdy, On na nich staví. Někdy bibličtí učitelé s novým zjevením jednají jako kdyby „zábava začala, když jsem přišel“. To je pýcha, ne pomazání! Nejsme povoláni k ochutnávání zkušeností, ale k přezkušování pravdy. Musíme si vážit služby, ale rozumět tomu, že jenom proto, že to říká kazatel, to tak nemusí být. Berojští „…přijali evangelium s velkou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel“ (Skutky 17:11). To musíš dělat!