„…jdi se nejprve smířit…“ Matouš 5:24
Někdy ten jediný způsob, jak se dostat přes zraněné city, je usilovat o smíření. A pokud jsi ochoten, Bůh ti to pomůže udělat.
George Eliot napsal: „Jaká to nevyjádřitelná úleva z pocitu, že jsme s nějakým člověkem, a že je to bezpečný vztah. Není třeba vážit myšlenky, ani měřit slova, ale všechna je říct tak, jak přicházejí, vtipkovat a odporovat si a vědět, že věrná ruka ta slova proseje, ponechá to, co stojí za to, a potom, laskavým závanem dechu, zbytek slov odfoukne pryč.“
Jedna vysokoškolská profesorka, která učila o vysokých nákladech neodpuštění, požádala všechny studenty, aby do hodiny přinesli pytlík brambor. Každý člověk, který odmítl odpustit, si musel vybrat bramboru a vedle jména osoby musel napsat datum. Potom jeden měsíc, bez přestávky, musel s sebou nosit ten pytlík popsaných brambor všude, kam šel. Při vláčení těchto pytlíků brambor po nějakou dobu, si každý student začal uvědomovat, jakou váhu s sebou nosí; množství energie, která byla potřebná k soustředění se na svůj pytlík; a také skutečnost, že si musel dávat pozor na to, aby ho nenechal na špatném místě. A nakonec, když brambory začaly hnít a páchnout, si každý uvědomil, že zbavit se jich je ta jediná rozumná věc, jakou může udělat.
Ježíš řekl: „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (Jan 20:23). Dobrá myšlenka! Jak by se ti líbilo, kdyby Bůh odpustil tobě stejným způsobem, jakým ty odpouštíš druhým? Pokud je ti ta myšlenka nepříjemná, něco s tím udělej!