„Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den.“ Jan 9:4
S časem je to stejné jako s penězi. Musí být správně rozložen. To znamená, že je potřeba určit rozdíl mezi tím, co je pevně stanoveno (co musíš udělat) a co je k volnému uvážení (co bys rád dělal).
Co způsobilo, že Ježíš tak dobře plánoval? Šlo o následující:
1) Pochopil své poslání. Během poslední cesty do Jeruzaléma, kde měl být ukřižován, zaslechly Jeho uši hlas slepého muže a On se zastavil ke zděšení svých přátel. Byli podráždění tím, že Ježíš si neuvědomoval, že Jeruzalém byl stále ještě šest nebo sedm hodin vzdálen a že tam chtěli dorazit, aby dosáhli svého záměru, chtěli oslavit pesah, židovské velikonoce (viz Lukáš 18:35-42). Z jejich pozice to vypadalo, že Ježíš špatně využíval svůj čas. Ale z Ježíšovy pozice byl ten čas dobře využit, protože zapadal do měřítek jeho poslání.
2) Znal své hranice možností. Věděl to, na co my často zapomínáme: že čas musí být řádně naplánován kvůli nasbírání vnitřních sil a rozhodnosti, aby byla vyvážena slabá místa, než začne duchovní bitva. Protože Ježíš znal své hranice možností, takovéto nerušené, soukromé okamžiky byly pevným bodem v Jeho časovém plánu. A bylo těžké to zcela pochopit dokonce i pro ty, kteří Mu byli nejblíže.
3) Díval se do budoucnosti. Ježíš strávil většinu svého času trénováním dvanácti mužů. Řekl: „…a na této skále zbuduji svou církev…“ (Matouš 16:18). Jak ji plánoval zbudovat? Skrze druhé. Takže způsob, jak nejlépe využít svůj čas, je mít před sebou vždycky svůj životní cíl a hodnotit každé rozhodnutí v jeho světle.