„…ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.“ Lukáš 13:13
Jednoho dne Ježíš uzdravil v synagóze ženu, která byla ochrnutá osmnáct let. Následovaly dvě věci:
1) Radovala se jako kdokoliv jiný, kdo byl osvobozen od nemoci, která trvala mnoho let.
2) Někteří členové církve obvinili Ježíše za to, že ji uzdravil v sobotu.
Jaký výjev; zatímco ona na jednom místě oslavovala Boha, oni se na jiném místě hádali kvůli drobným bodům doktríny. Co udělala? Stále chválila Boha! Nepřestala, aby vysvětlila své chování, ani se nepokoušela přesvědčit své kritiky, protože věděla, že byli ve svých myslích rozhodnuti a nebyli otevřeni vůči změně.
Nemusíš se hájit sám, protože Pán je tvůj obhájce. A navíc, když prožíváš těžké časy, nemůžeš si dovolit vrtat se v lidských náladách a postojích. Když to budeš dělat, snaha bránit se tě může učinit zranitelným vůči nepříteli. Tato žena se chránila tím, že vstoupila do obranné chvály a ty to musíš udělat také! Nenech se zatáhnout do hádek. Když se přestaneš bránit, otevřeš dveře pro Pána a On bude za tebe bojovat. Tato žena kolem sebe vybudovala ochrannou zeď. Mohla snadno upadnout do negativního myšlení, ale nestalo se to. Umíš si představit, co by se stalo, kdyby se přestala radovat a začala diskutovat? Kdyby hádka proklouzla dveřmi, celá tato scéna by skončila roztržkou. Ale ona se místo toho rozhodla stále chválit Boha – a ty bys to měl dělat také!