„Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst.“ 1. Korintským 3:6
Nezdravé srovnávání je projevem duchovní nezralosti. Zde je to, co Pavel napsal do Korintu: „Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu. Odtud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé? Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa? Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu“ (1. Korintským 3:1-8).
Porozumění tvým darům a tvému Bohem danému povolání tě osvobozuje od potřeby poměřovat se s běžcem ve vedlejší dráze nebo s někým, kdo má jinou pozici při hře v týmu. Když toto pochopíš, tvůj pocit nedostatečnosti bude uzdraven a ty se budeš schopen radovat a doplňovat se vzájemně s druhými. Také budeš schopen pomoci ke svobodě od sourozenecké rivality svým dětem a ukázat jim, že úspěch neznamená být jako někdo jiný, ale být tím nejlepším, kým můžeš být, a zároveň být vším, k čemu tě Bůh stvořil.