„A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli…“
Římanům 12:2
Jeden muž vstupoval do banky a podržel otevřené dveře ženě, která šla za ním. Místo toho, aby mu poděkovala, řekla: „Nemusíte mi držet dveře proto, že jsem žena.“ On se usmál a odpověděl: „Nedělám to proto, že jste žena, dělám to proto, že jsem džentlmen.“ Jako křesťané děláme to, co děláme, kvůli tomu, kým jsme „v Kristu“, ne kvůli tomu, co si společnost myslí o tom, jak bychom měli jednat. Jan říká: „Ale zasvěcení, které jste vy od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil…“ (1. Janova 2:27).
Chuck Swindoll ve své knize „Opakovaná naděje“ píše: „V námořní pěchotě…nás vezla naše transportní loď…na japonskou půdu… Pro mnohé z nás to byla první návštěva v cizí zemi. Byli jsme velmi nadšení… Náš velitel si nás svolal dohromady…a…řekl: ‚Pamatujte na to, že poprvé v životě jste cizinci. Toto není vaše země, ani vaše kultura…jste v menšině. Toto nejsou vaši spoluobčané; neumí mluvit vaším jazykem. Neví nic o vaší domovské zemi a záleží na tom, co uvidí ve vás… Jednejte tak, aby Japonci získali dobrý dojem o vaší zemi.‘ … Protože jsme křesťané, naše občanství je v nebi… Patříme do Božího království… Musíme se chovat co nejlépe, jinak lidé získají zkreslený pohled na naši domovskou zemi… Naše pozemská kultura je pohanská až do morku kostí… Bůh nás zde nechal za nějakým účelem…abychom předvedli, jaké to je být příslušníkem jiné země, mít občanství v jiné zemi, a abychom probudili v druhých touhu po emigraci.“ Zamysli se nad tím!