„Nepřidáš se k většině…“ 2. Mojžíšova 23:2
Mark D. Roberts píše: „Na střední škole byl kluk, který se jmenoval Andrew…byl to klasický šprt: měl nadváhu…tlusté brýle…pleť měl tak bílou, že to vypadalo, že nikdy nebyl venku. Jednoho dne se někteří kluci začali Andrewovi posmívat a dělat si legraci z jeho vzhledu… Viděl jsem bolest v jeho očích a věděl jsem, že bych měl říct ostatním klukům, aby toho nechali. Ale viděl jsem příležitost být sjednocen s davem. Takže jsem se připojil…přidal jsem svoje posměšky, až Andrew začal plakat… Ve svém srdci jsem věděl, že jsem udělal hroznou věc… Někdy je pokušení „následovat dav“ silnější, než jsme schopni zvládnout. Dychtíme po přijetí do takové míry, že děláme věci, o kterých víme, že jsou špatné, kvůli tomu, aby nás ostatní měli rádi. To se týká nejen nejistých kluků ze střední školy, ale každého z nás. Je těžké vyčnívat z davu.“
Ježíš se neřídil názory druhých lidí. Dokonce i Jeho kritici uznávali: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš…“ (Matouš 22:16). Když víš, kým jsi v Kristu, osvobodí tě to od potřeby dělat dobrý dojem. Pavel píše: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré…“ (Římanům 12:2).
I když je kritika bolestivá, je mnohem horší vzdát se cesty, kterou pro tebe má Bůh, jen kvůli přijetí. V nějakém okamžiku se musíš zeptat: „Kolik jsem ochoten ztratit kvůli tomu, abych byl přijat?“ Zvládneš unést ten tlak a budeš jako Nehemjáš, který řekl: „Dělám veliké dílo, proto nemohu odejít“ (Nehemjáš 6:3)?