„Ve všem a do všeho jsem zasvěcen…“ Filipským 4:12
Pružné hranice. Pevné hranice způsobí, že zabráníš vstupu druhých lidí a žiješ nepřipravený a nevybavený pro dávání a přijímání, jež zdravé vztahy vyžadují. Propustné hranice tě ponechají bezbranného vůči „potřebným“, kteří se cítí oprávněni s tebou manipulovat a očekávají, že o ně budeš pečovat na své vlastní náklady.
Ale lidé s pružnými hranicemi jsou schopni žít svůj vlastní život s vyváženým a zdravým zájmem o druhé. Umí být štědří ve sdílení času, soucitu a zdrojů, aniž by se stali příliš zodpovědnými nebo zradili Bohem daný úkol být jedinečnými lidmi, které On stvořil proto, aby potěšili druhé. Říkají: „Mohu mít s tebou vztah, aniž bych se vzdal vlastní existence!“ Nedovolí ti, abys přestoupil jejich hranice, a vědí, jak nepřestoupit ty tvoje. Na rozdíl od lidí s pevnými hranicemi se ohnou a přizpůsobí se tak, jak okolnosti vyžadují, bez toho, aby byli přemoženi, v obraně, naštvaní, obviňující nebo se vzpírali. V obtížných situacích se dávají do pohybu s úderem, zůstávají zaměření a čerpají ze studny vnitřní síly, kterou poskytuje Bůh. Pavel byl takový člověk: „Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen… Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu“ (Filipským 4:12-13). Lidé a okolnosti je nekontrolují; ohnou se a dovolí Bohu, aby to vzal do své péče. Jsou užiteční, ale necítí se provinile, protože nemůžou „zachránit“ každého. Jejich hranice jim umožňují přizpůsobit se okolnostem. Praktikují princip: „Berte na sebe břemena jedni druhých…“ (Galatským 6:2), aniž by přehnaně pracovali nebo nesli zodpovědnost za druhé.