„Město se strženými hradbami…“ Přísloví 25:28
Prostupné hranice. Dobře přizpůsobiví lidé najdou správnou rovnováhu mezi ochranou svého osobního prostoru a umožněním druhým, aby tam pronikli, manipulovali s nimi a ovládali je. Vědí, jak říci „ano“ tomu, co je zdravé, a „ne“ tomu, co není.
Na druhou stranu, lidé s prostupnými hranicemi dovolí druhým, aby pronikali do jejich životů o své vůli, odčerpávali jejich čas a energii, diktovali jim své názory a připravovali je o jiné důležité vztahy. Jsou neschopní říci „ne“, dovolí druhým, aby v nich vyvolali pocit viny, povinnosti, bezcitnosti nebo dokonce „nekřesťanství“, pokud odmítnou to, co se po nich požaduje. Dělají těžkosti sami sobě, svým rodinám a přátelům, aby ulehčili nekonečné požadavky zdánlivě bezmocného, bezradného, nezodpovědného „potřebného“, a věří, že jsou laskaví a užiteční. Daň pomáhajícího je obrovská, často vede k citovému, fyzickému, společenskému a duchovnímu přetížení, zatímco „potřebný“ se cítí stále více závislý, bez zodpovědnosti a je neoceňující. A někdy dokonce zazlívá pomáhajícímu jeho snahy. Lidé s prostupnými hranicemi si neuvědomují, že jejich značka „otevřeno“ je vždycky osvětlená a přitahuje záplavu potřeb druhých lidí, za které se cítí osobně zodpovědní. Nesou tíhu z množství toho, co je ve světě špatného, cítí se vyčerpaní, úzkostliví, neschopní a vinní, berou si osobně skutečnost, že nemohou udělat více a věci napravit. A zanechává je to s pocitem, že byli „použiti“. „Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá“ (Přísloví 25:28).
Pochop toto: Nemůžeš převzít zodpovědnost za svůj vlastní život, zatímco jsi přemožen pocity zodpovědnosti za životy druhých lidí. Stanov hranice a žij život, který ti Bůh dal!