„Proto rád přijímám slabost…pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“
2. Korintským 12:10
Když Pavel mluví o svém „ostnu“, píše: „…byl mi dán do těla osten… Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: ‚Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.‘ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný“ (2. Korintským 12:7-10). Pavel se naučil, jak proměnit svou slabost ve zbraň. A to tak, že slabosti dovolil, aby ho poháněla blíže k Bohu. To je lekce, kterou se musíš naučit i ty. Eugene Peterson parafrázuje první Kristovo blahoslavenství takto: „Jsi požehnaný, když se dostaneš na konec svého lana. Když je tam méně tebe, je tam více Boha a Jeho vlády“ (viz Matouš 5:3).
Nemůžeš pouze přijmout své charakterové vady a oblasti porážky a říci: „No, tuším, že jsem právě takový.“ Ne, musíš se postavit čelem každé slabé oblasti, vyznat ji a dovolit Kristu, aby převzal vládu. Vždycky budeš s něčím zápasit. Pavel to uznal: „Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás“ (2. Korintským 4:7). Podobně jako obyčejnou keramiku, která je křehká, s vadami a snadno se rozbije, stejně tak si Bůh použije tebe, když se mu vydáš a dovolíš Mu, aby skrze tebe pracoval.