„Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli…“ Skutky 8:1
Ježíš nikdy nezamýšlel, aby se Jeho učedníci pohodlně usadili v Jeruzalémě a zůstali tam. Řekl jim: „…v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem“ (Lukáš 24:47). Měli zůstat v Jeruzalémě jen tak dlouho, aby byli naplněni mocí, a pak měli nést evangelium do světa. Ale oni: „…před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha“ (Lukáš 24:52-53). Je v pořádku čekat na Boží instrukce a sílu potřebnou k jejich uskutečnění, ale neznamená to stále opakovat některé dřívější zkušenosti, které máš.
Ježíš řekl: „…ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země“ (Skutky 1:8). Tak jak je Bůh dostal ven z jejich „pohodlí“? Tak, že pod nimi zapálil oheň! „Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli… Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli“ (Skutky 8:1-4).
My všichni věříme, že evangelium musí být kázáno všem národům, ale málokdo z nás chce opustit domov a nést ho k národům. Jsme ochotni se modlit a dokonce platit, pokud můžeme zůstat. Ale když pro tebe Bůh má poslání, pak udělá cokoliv, aby tě uvedl do pohybu. Dříve, než dopustí, aby ses minul se svým posláním, dovolí potíže, které tě vyženou. Nemůžeš „zamrznout“ v minulosti a prožít ji znovu. A nemůžeš si ponechat Boží požehnání sám pro sebe. Když pod tebou Bůh zapálí oheň, říká tím: „Je čas, aby ses pohnul!“