„…tak jsme proměňováni k jeho obrazu…to vše mocí Ducha Páně.“
2. Korintským 3:18
Ježíš položil otázku: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ?“ (Matouš 7:3). Očekávat od lidí více, než kolik jsou schopni dát, ublíží tvým vztahům a nepomůže jim to. Lidé potřebují svobodu být tím, kým jsou. To ale neznamená, že se nepotřebují nebo nechtějí změnit. Nikdo neocení oznámení, ani jemně sdělené, že se musí změnit, aby byl milován a přijímán. Spíše se změníme kvůli těm, kdo jsou ochotní přijmout nás s našimi nedostatky, než kvůli těm, kteří vyžadují, abychom žili podle jejich pravidel.
Jedna věc je jistá: Bůh nezmění lidi, které se pokoušíme změnit, dokud si neosvojíme postoj, v němž to „pustíme z rukou“. Musíme Bohu ustoupit z cesty a nechat pracovat Jeho! Dokonce, i když si myslíme, že skrýváme svůj nesouhlas, lidé ho stále cítí. Je v našem hlasu a řeči těla. Modlitba je tou největší hybnou silou pro změnu, ne tlak. Pokud skutečně milujeme lidi, budeme se za ně modlit a dovolíme Bohu, aby na nich pracoval svým způsobem, podle Jeho plánu a k Jeho slávě.
Mnozí z těch, kdo nás popouzejí, jsou jednoduše sami sebou; jejich osobnost jen není v souladu s naší. Někdy je chceme změnit, ale vlastně se potřebujeme změnit my. Často věci, které vyžadujeme od jiných lidí, jsou pro nás dostupné a můžeme se z nich radovat, pokud druhé přestaneme soudit. Aby změna byla trvalá, musí vyjít zevnitř ven. A pouze Duch Boží může přinést takovou změnu.