„Ježíš…vztáhl ruku…“ Marek 1:41
Byly otlučené, byly na nich šrámy a dražitel si myslel, že ty staré housle mají stěží takovou hodnotu, aby stálo za to jimi ztrácet mnoho času, proto je s úsměvem držel nahoře. „Jakou cenu nabízíte za tyto staré housle? Kdo začne s přihazováním? Třicet korun, třicet korun, kdo dá šedesát? Šedesát korun, a kdo dá sto? Sto korun poprvé, sto korun podruhé, sto korun…,“ ale ne; ze zadní části místnosti přišel dopředu šedovlasý muž a zvedl smyčec. Potom setřel prach ze starých houslí, upevnil struny a začal hrát melodii čistou a líbeznou, tak sladkou jako andělský zpěv. Hudba ustala a dražitel tichým a tlumeným hlasem řekl: „Jakou dostanu nabídku za staré housle?“ a držel je nahoře i se smyčcem. „Třicet tisíc korun, kdo dá šedesát? Šedesát tisíc, a kdo dá sto? Sto tisíc poprvé, sto tisíc podruhé, sto tisíc potřetí, prodáno,“ řekl. Lidé byli rozradostnění, ale někteří z nich říkali: „My tomu moc nerozumíme. Co změnilo jejich hodnotu?“ Potom přišla odpověď: „Dotek Mistrovy ruky.“
Mnohý člověk je se svým rozladěným, otlučeným a hříchem zjizveným životem levně nabízen bezohlednému davu, podobně jako staré housle. Trocha hlouposti, sklenice vína, hazard a vše se zamotá: nabídka poprvé, podruhé, potřetí a je to téměř pryč. Ale Mistr přijde a bezohledný dav nikdy zcela nepochopí hodnotu té duše a změn, ke kterým došlo díky doteku Mistrovy ruky.