„…jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána…“ Pláč 3:22-23
Prožíváš teď těžké období? Nejsi sám! V Izraeli to bylo tak špatné, že když Jeremjáš psal jednu z knih Bible, nazval ji Pláč. Při pozitivním myšlení, ve světě, který má rád příjemné pocity, toto není zrovna nejprodávanější titul. Jeremjáš popisuje Boží lid jako „vdovu“ a „otroka“ a říká: „Všichni její druhové se k ní zachovali věrolomně, stali se jejími nepřáteli“ (Pláč 1:2). Když čteš tu knihu verš po verši, věci se zhoršují, protože Boží lid sklízí to, co zasel. Potom najednou, uprostřed všeho svého naříkání, když si myslíš, že věci se už nemohou zlepšit, Jeremjáš píše: „Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá“ (Pláč 3:21-23). Není to úžasné? Boží láska, soucit a věrnost byly vloženy na účet, který nemůže být přečerpán, na který nemusíš nic ukládat a který bude trvat po celou dobu tvého života. Je dobré toto vědět ve světě, který se nestará, ve kterém přežívají jenom ti, kteří jsou nejzdatnější. Až ti příště někdo řekne: „Co je nového?“ odpověz mu, „Boží láska, soucit a věrnost.“
Slovník definuje soucit jako „citlivost srdce, která člověka vede buď k větší ochotě všímat si zranění, nebo vede k lepšímu jednání s provinilcem, než jaké by si zasloužil“. Proto každé ráno, když se probouzíš, buď jako ta paní, která se modlila: „Pane, jsem ráda, že tvé milosrdenství je nové každé ráno, protože jsem určitě použila celou včerejší dávku.“