„Proto opustí muž svého otce i matku…“ 1. Mojžíšova 2:24
Na cestě z dospívání k dospělosti budou tvé děti prožívat nejistotu, rozpory a výkyvy nálad. Budou k tobě vysílat rozporuplné signály – budou potřebovat blízkost, ale i vzdálenost; spojení, ale i nezávislost, a to neustále. Jednou rukou tě budou přitahovat a druhou tlačit od sebe. Musíš rozumět tomu, že tvoje děti se stále potřebují cítit bezpečně připojeny, i když se ti vzdalují. Když tě tlačí od sebe, musíš projevit zralost a vzpomenout si, že to není osobní; takto pouze testují svou schopnost stát se nezávislými dospělými. Po minutách, hodinách nebo o několik dní později budou znovu tvými dětmi a budou chtít být ti blízko.
Je to přetahování rodičů s dětmi a vyřeší se to samo správným způsobem, pokud to zvládneš s porozuměním. Především zvládni své zranění a zlost. „Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána“ (Efezským 6:4). Tím nejhorším výsledkem častých hádek s dětmi je dlouhodobý pocit překážek. Dlouho poté, co „setřeš“ své dítě, může „zmalomyslnět“ (viz Koloským 3:21) a mít „zlomeného ducha“. V některých případech to úplně přestanou zkoušet.
V západních kulturách se dívky drží „pupeční šňůry“ déle než chlapci, obecně se vzdalují později a s menší definitivností. Chlapci mají sklon začít dříve své dlouhodobé vzdalování se. Když popíráš synovu nebo dceřinu Bohem danou potřebu postupné volnosti, odpojí se rychleji a na větší vzdálenost. Buď moudrý, „pouštěj provaz“ postupně a oni se naučí schopnostem dospělých a zůstanou úzce spojeni.