„Neboj se! Mluv a nemlč, protože já jsem s tebou…“ Skutky 18:9-10
Když se Pavel pokoušel sdílet svou novou víru se svými starými přáteli, „Židé se však proti Pavlovi postavili a rouhali se“ (Skutky 18:6). Bolí to být odmítnut těmi, které miluješ. Pavel byl tak zraněn jejich odmítnutím, že ho Bůh musel povzbudit a řekl mu: „Neboj se…protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží“ (Skutky 18:9-10). Později, když Pavel kontaktoval některé učedníky, i oni byli vůči němu ostražití. Viděli ho jako příliš židovského na to, aby byl křesťanem a příliš křesťanského na to, aby byl židem. Během své služby Pavel utrpěl zklamání a odmítnutí od těch, které miloval. Ale když tě lidé zklamou, žene tě to do Boží náruče. Odmítnutí druhými může ve skutečnosti vést k hlubší důvěrnosti s Ním. Když Pavla kamenovali a mysleli, že je mrtvý, „…on vstal a vrátil se do města“ (Skutky 14:20). A konal velké věci.
Skutečnost odmítnutí tě vede ke spočinutí v Bohu jako nikdy před tím, protože nemáš kam jinam se obrátit! Ve skutečnosti to v takových dobách funguje tak, že pokud neslyšíš Boha, neuslyšíš žádné jiné slovo naděje! Když tě ostatní odmítnou, Bůh má způsob, jak otevřít dveře k novým úrovním požehnání, kterých by se ti jinak nedostalo. Tvůj největší duchovní růst obvykle bude výsledkem tvých největších zkoušek. Žalmista napsal: „Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš“ (Žalm 23:5).
Pravda je taková, že bez bolesti a opozice bys neseděl u Božího stolu a neradoval se z Jeho nejlepších věcí.