„…táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší…“ Filipským 1:23
Nezáleží na tom, jak moc máš rád místo, na kterém nyní žiješ, ve tvém srdci je vždycky touha po místě, které nazýváš „domovem“. A mnohem více to platí pro ty, kteří se narodili znovu do Boží vykoupené rodiny! Svět má svoje krásná pobřeží a krajiny, ale hluboko uvnitř toužíme, stejně jako Pavel, po našem nebeském Otci, nebeské rodině a domově. „Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk…táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší…“ (Filipským 1:21-23). Podle Pavlova úsudku je opuštění tohoto života a bytí s Kristem „mnohem lepší“. Mnohem lepší než co? Než cokoliv jiného! Nic zde se nedá srovnat s tím, co tě čeká tam! „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují“ (1. Korintským 2:9).
Zeptáš se: „Jak se tato změna stane?“ Při smrti proběhne následující: „…prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal“ (Kazatel 12:7). Naše těla zesnou v Kristu (viz 1. Korintským 15:18). Náš duch, ve kterém přebývá Bůh, se vrátí do Jeho přítomnosti, a bude se radovat, protože: „…vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho“ (Žalm 16:11). Zatímco čekáme, připravujeme se na naše nejlepší dny, nebeští hostitelé připravují drama věků, úžasný návrat Krista a naše připojení se k Němu v našich oslavených tělech! Říkáme: „Amen, přijď, Pane Ježíši“ (Zjevení 22:20).