„Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky.“ Jan 4:14
Všichni chceme být milovaní a oceňovaní kvůli tomu, kdo jsme. A když se to neděje podle našeho časového plánu, jsme v pokušení spěchat do dalšího vztahu a doufat, že všechno se tím zlepší.
Jeden spisovatel píše: „Neexistuje okouzlující princ, který by tě nadchnul a učinil tě šťastnou. I když to vypadá, že první část příběhu se odvíjí dobře, šípková Růženka se probudí a zjistí, že její princ je jen obyčejný „žabák“… Nemůžeš očekávat, že nějaký člověk ti dá to, co může zajistit pouze tvůj nebeský Otec. Pouzí smrtelníci, i když s dobrými záměry, se k tomu nikdy nemohou ani přiblížit. Když upneš všechny své naděje a sny na někoho jiného, určitě budeš zklamaný/zklamaná… Když prodáš svou duši v pokusu o získání nezískatelného…cena je vysoká a riziko je velké. Nedovol, aby tě posedlá touha svedla na cestu zoufalství…posedlost je mocná. Podněcuje fantazii a žene tě do bezhlavého chování. Nenajdeš lásku, dokud natolik nemiluješ a nevážíš si sám sebe, abys přestal hledat někoho nebo něco mimo sebe samého, co by ti dalo hodnotu.“
Jednoho dne Ježíš potkal ženu, která byla pětkrát vdaná a usilovala o další vztah. Uvědomil si, že nepotřebuje dalšího muže, ale vztah s Bohem, a řekl: „Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky“ (Jan 4:14). Ježíš viděl až za její hřích, viděl její skutečnou potřebu a obnovil její sebeúctu. Hlavní myšlenka: pouze voda, kterou dává Ježíš, uhasí žízeň tvé duše.