„Tak jsem přišel…k přesídlencům…a seděl jsem tam…mezi nimi…“ Ezechiel 3:15
Ve snaze chránit se před zlem v tomto světě, se můžeme izolovat od těch, ke kterým nás Bůh povolal, abychom jim pomáhali. Na začátku své služby Ezechiel napsal: „…Hospodinova ruka na mně pevně spočívala. Tak jsem přišel…k přesídlencům…a seděl jsem tam po sedm dní a vzbuzoval mezi nimi úděs“ (Ezechiel 3:15). Služba začíná tím, že se vžijeme do situace jiné osoby.
Bývalý prezident Jimmy Carter byl učitelem nedělní školy ve svém sboru. V jednom rozhovoru vzpomenul: „Většina členů sboru – včetně mě – se s odlišnými nebo nezaopatřenými lidmi setkávala jen zřídka. Poměrně často se moje nedělní třída ptala: ‚Proč neuděláme sbírku a nevěnujeme jídlo na Den díkůvzdání nějaké chudé rodině?‘ Následující otázka zněla: ‚Kdo zná chudou rodinu?‘ Nikdo! Museli jsme telefonovat na sociální úřad, abychom získali jméno a adresu.“
Znáš nějaké potřebné lidi? Soucit tě staví na místo jiné osoby. Znamená to prosit Boha, aby ti pomohl pochopit, co se s tím člověkem skutečně děje. Znamená to slyšet to, co ten dotyčný neříká, stejně jako slyšet to, co říká. Znamená to pochopit, že někdy jeho zlost pouze skrývá jeho strach, že naléhavě volá o pomoc tím jediným způsobem, jaký zná. Dříve, než Ho Petr zapřel, mu Ježíš řekl: „…a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím“ (Lukáš 22:32). Když se Boží milost dotkne tvého života, vždycky se budeš vztahovat k druhým! A zde je vysvětlení proč: lidé se nestarají o to, kolik toho víš, dokud nepoznají, jak moc se o ně zajímáš.