„Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane…“ Přísloví 24:16
Můžeš toho hodně říci o člověku podle toho, jak reaguje na život. Každý upadne, ale záleží na tom, jak rychle se zvedne.
Verla Gillmor říká: „Selhání nás učí věcem, které se jiným způsobem nemůžeme naučit… Jednej s ním jako s návštěvníkem, kterému je dovoleno doručit nepříjemnou zprávu, ale nedovol mu, aby se zabydlel. Pamatuj na to, že ne všechna selhání jsou rovnocenná. Například, když krásná, talentovaná, mladá žena skončí jako druhá v soutěži krásy, někteří řeknou, že selhala. Ale co by za to jiné daly, kdyby byly jmenovány druhou nejatraktivnější ženou v soutěži. Je to záležitost úhlu pohledu…zkoumej svá selhání a posuď je podle míry jejich důležitosti v celkovém schématu věcí… Jednou jsem dostala na fakultě „za 4“…je to směšné, ale zaseklo se to v mé mysli jako kamínek v botě. Proč se k tomu tolik upínám místo toho, abych se zaměřila na skutečnost, že se to stalo během semestru, kdy jsem studovala na devatenáct dalších kreditů, pracovala jsem na částečný úvazek, byla jsem zasnoubená a strávila jsem šest týdnů v univerzitní nemocnici s mononukleózou? Když zasadím tu zkušenost do kontextu, ztratí svou moc, takže nemůže podlamovat mé sebevědomí. Selhání nás učí, co je důležité. Mám kamarádku, která byla propuštěná z práce… Překvapilo ji to, protože byla ve své práci dobrá. ‚Měla jsem sklon k pýše,‘ říká dnes. ‚Procházelo mi to, protože jsem byla tak úspěšná. Ztráta mé práce…mě pokořila. Když jsi pyšný, nemáš dovoleno selhat. Je to těžké jho…a už ho na sobě nemám. Je mi lehčeji na duchu bez břemena spočívajícího v tom, že musím být dokonalá.‘“