„Pán je světlo mé a moje spása, koho bych se bál?“ Žalm 27:1, přel. z angl.
Všichni potřebujeme setkání s proměněným Kristem; s tím, který je větší než Mojžíš, doručitel zákona, prorok Elijáš a všichni ostatní proroci, kteří kdy žili. On je Ten, kdo nosí skutečnou korunu vesmíru, milovaný Boží Syn. Potřebujeme padnout na kolena a vidět Ho jako toho, který je Svatý, Nejvyšší, Jediný. Když to prožiješ, ale zároveň si uchováš bázeň před Kristem samotným, pak všechny tvé strachy roztají jako kostka ledu během letního dne. Budeš souhlasit s Davidem: „Pán je světlo mé a moje spása, koho bych se bál?“ (Žalm 27:1, přel. z angl.).
V knize Princ Kaspian je skvělá ilustrace. Lucy vidí lva Aslana po mnoha letech. Změnil se od jejich posledního setkání. Překvapila ji jeho velikost a řekla mu, jak moc ji to překvapilo. „Aslane,“ říká Lucy, „jsi větší.“ On odpovídá: „To proto, že ty jsi starší, maličká.“ Lucy říká: „Ne proto, že ty jsi starší?“ Aslan odpovídá: „Já nejsem. Ale jak každý rok rosteš, zjišťuješ, že jsem větší.“ A stejné to je při našem chození s Kristem. Čím déle Mu sloužíme, tím větším se stává. Ne proto, že On se mění, ale proto, že my se měníme. Vidíme rozměry, aspekty a typické rysy, které jsme nikdy předtím neviděli; vzrůstající a ohromující přibývání Jeho čistoty, moci a jedinečnosti. Pouze když padneme k Jeho nohám v pokoře a úplné závislosti, pak nám řekne to, co řekl svým učedníkům na hoře, kde byl proměněn: „Vstaňte a nebojte se“ (Matouš 17:7).