„…upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli…“ Filipským 3:13-14
I když jsi vyřešil záležitosti ohledně odpuštění a víry, dostat se ven z „uvíznutí“ zahrnuje další dvě výzvy. Potřebuješ se naučit následující:
1) Přizpůsobivost. Když tvá víra narazí na překážky, přizpůsobivost tě udrží na trati. Potřebuješ umět padat; a také se ohnout, aniž by ses zlomil. Nedrž se příliš svých metod! Buď ochotný upravit směr uprostřed cesty, když je to zapotřebí. Nicméně přizpůsobivost neznamená rozpolcenost nebo slabost; je to: a) postoj odhodlání přizpůsobit se životním výzvám a zůstat na trati; důvěřovat Boží moudrosti, doladit své reakce na měnící se okolnosti; b) odhodlání jednat. Pozitivní myšlení tě samo o sobě nedostane ven. Budeš muset „něco udělat“! Pamatuj, i velké dveře se otáčejí v malých pantech; i malé kroky víry tě pohnou kupředu!
2) Neústupnost. Rozhodni se nevzdávat to. Setkáš se s problémy, které ti nedají na vybranou nic jiného, než zůstat v klidu, jako Izraelcům mezi mořem a egyptskou armádou. V té nejtěžší chvíli dostali tuto radu o pěti částech: a) nepoddávat se strachu. Nedovol, aby strach určoval tvoji reakci; b) stát v klidu. Zanech svého nerozumného chování hnaného emocemi; c) přestat mluvit. Nemluv porážku, aby ses do ní nevehnal; d) hledat Boží cestu kupředu. Očekávej, že On bude jednat tak, aby ses z toho dostal ven; e) být připravený posunout se kupředu, až On otevře cestu. Toto jsou jednoduché, ale mocné kroky, které můžeš udělat, když nevíš, jak dál. A co když to pokazíš? Uznej to. Pojmenuj to jako „hodnotné ponaučení“ a vlož to do složky s názvem „co nedělat příště“.