„…nepromarněte tento čas…“ Efezským 5:16
Pamatuješ si, jak sis přál, aby tvé děti byly dospělé? Najednou jsi ohromený, jak rychle se to děje. Pravda je taková, že odejdou a nechají po sobě opuštěné a tiché místo.
Bob Benson to vyjádřil dojímavě: „Na cestě domů jdu kolem mnoha budov; některé jsou pěkné, některé vypadají lákavě. Ale moje srdce poskočí, když uvidím svůj dům choulící se na kopci. Jsem mimořádně pyšný na to, jak vypadá, protože jsem sám kreslil plány. Byl postavený tak, aby pro nás byl dostatečně velký. Dokonce jsem měl pracovnu, kterou nyní obývají dva dospívající chlapci! Dům měl pokoj pro hosty, ale nyní jsou v něm trvalými hosty moje holčička a jejích devět panenek. Byl v něm pokoj pro Peg, která doufala, že ho změní na šicí dílnu. Ale ten pokoj získali dva chlapci a houpají se na jeho dveřích. Právě teď to vypadá, že nejsem moc dobrým architektem. Ale prostory v domě se znovu zvětší. Děti jedno po druhém odejdou na vysokou školu, do práce, do služby, do svých vlastních domovů. Potom bude v domě pokoj pro hosty, šicí dílna, pracovna, přesně pro nás dva. Ale nebude prázdný. Každý roh, pokoj, každá rýha na konferenčním stolku budou plné vzpomínek. Vzpomínek na pikniky, vánoce, narozeniny, probdělé noci u nemocného…chození naboso, prázdniny, kočky, psy, monokly…ukončení studií, první schůzky, hádky, míčové hry…a tisíce dalších věcí, které naplňují životy těch, kteří vychovávají pět dětí. A Peg a já budeme tiše sedět u ohně a naslouchat smíchu ve stěnách.“
Dětství a mládí se rychle vytratí. Proto je naplň milujícími, nádhernými, trvalými vzpomínkami. „…nepromarněte tento čas…“ (Efezským 5:16).