„…budeme sklízet v ustanovený čas.“ Galatským 6:9
Susan byla jediným členem rodiny, jenž měl motivaci pracovat na změně k lepšímu. Její manžel, vojenský pilot, byl pryč měsíc za měsícem, zatímco ona sama vychovávala děti. Její vytrvalé úsilí změnit manžela a děti dopadalo velmi špatně. Po konzultaci s poradcem pochopila, že nemá smysl snažit se o něco, co nefunguje. Rozhodla se proto, že bude pracovat na tom, co změnit může: na svých reakcích!
Naučila se některé práce nedělat, aby se zbavila části svého přetížení. Každý se stal zodpovědným za své vlastní špinavé nádobí, špinavé prádlo, neuklizený pokoj atd. Čas, který ušetřila tím, že některé věci nedělala, využila Susan k tomu, co vždycky chtěla dělat – chodila na hlasová cvičení. Ano, bylo pro ni těžké neuklízet po všech věci a nechat jim jejich povinnosti. Ze začátku, když členové rodiny nechávali nedokončenou práci a nepořádek byl nesnesitelný, byla v pokušení to vzdát a vrátit se ke svému „starému systému“. Potom ale, ve skvělém načasování, četla knihu o prolomení zvukové bariéry. Piloti, kteří se o to pokoušeli, to pokaždé vzdali, když se letadlo začalo silně třást. Až astronaut Chuck Yeager si řekl: „Možná, že když tou vibrací projdu, všechno se uklidní.“ Yeager zrychlil tam, kde ostatní zpomalovali a proletěl bariérou do ticha, které bylo za tím.
Susan vytrvala a po týdnu neústupné rodinné kritiky „zrychlila obrátky“. Navzdory svým starým instinktům pokračovala. Nějakou dobu to trvalo. Pak si ale děti přestaly stěžovat, přijaly více zodpovědnosti a její manžel začal přijímat méně úkolů ve vzdálených místech.
„V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas“ (Galatským 6:9).