„Já vyleji vody v místa zprahlá žízní…“ Izajáš 44:3
Julie Coleman píše: „Mířila jsem na konferenci spisovatelů ve Filadelfii, když jsem si uvědomila, že bych měla raději myslet na načerpání benzínu… Obvykle si dost vybírám, kde se pro něj zastavím, ale po dlouhé jízdě osamělým úsekem silnice jsem se začala cítit zoufale…kteroukoliv minutu…bych mohla zůstat trčet ve čtyřicetistupňovém vedru a neměla jsem ani láhev vody… Ujela jsem ještě několik dlouhých kilometrů, než jsem dorazila na malou křižovatku. Čtyři domy…a benzínová pumpa! Vypadala tak, že by se dala nazvat ‚Šizený benzín s.r.o.‘… Za jiných okolností bych nad ní pravděpodobně ohrnula nos. Ale v tom okamžiku byla tou nejlepší věcí, jakou jsem kdy viděla! Komické, jak okolnosti mohou určovat to, jak se cítíme!“
Když David utíkal před svými nepřáteli, modlil se: „…rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země… Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši“ (Žalm 143:6-8). Byla by jeho modlitba jiná, kdyby bydlel v přepychu obklopen služebnictvem? To, že nevěděl, kde dostane další jídlo, a každou noc spal venku, změnilo jeho pohled na věc. Když se nám žije dobře, staneme se soběstačnými a zapomeneme na Boha. Obrazně řečeno, jedeme naprázdno, dokud motor nedoškytá. Jestliže je nádrž tvého auta prázdná, čí je to chyba? Čerpací stanice se nepřemístila! Ty ses rozhodl jet bez zastavení!
Když jedeš naprázdno, zraňuješ své nejbližší a potom jednáš s vinou, která následuje po kolapsu. Bůh řekl: „Já vyleji vody v místa zprahlá žízní…“ (Izajáš 44:3). Takže si dnes vezmi do ruky Bibli a doplň „palivo“ pro svou duši!