„…abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo…“ 2. Timoteovi 1:6
Bůh ti dal nadání, ale ty ho musíš rozvíjet. Není to tak složité, protože tvůj dar obvykle souvisí s něčím, co tě baví. Zamysli se nad tím: Bůh tě stvořil; osobně vložil touhy do tvého srdce. Věděl, že ti pomůže porozumět tomu, proč věci, které ti přinášejí uspokojení, vyžadují tvé vnitřní obdarování a schopnosti.
Jeden spisovatel říká: „Pro loveckého psa je přirozené lovit. Zavři ho do malé klece a bude ležet bez jakéhokoliv nadšení. Ale když pochopí, že jde lovit, ožije. Je to proto, že je Bůh tímto způsobem stvořil. Mají v sobě tuto vášeň…nemusejí ji v sobě probudit…nebo říci: ‚Poslechnu si kázání nebo motivační řeč, abych v sobě probudil nadšení a horlivost.‘ Ne, když tito psi vědí, že jdou lovit, jsou přirozeně nadšení… A když děláme to, o čem víme, že jsme k tomu povoláni, zápal a nadšení z nás přirozeně vyzařují. Možná neskáčeme nahoru a dolů…ale hluboko uvnitř víme, že ‚k tomuto jsem byl povolán, kvůli tomu jsem se narodil‘. Na druhou stranu, pokud děláš něco, co pro tebe není přirozené, zápasíš. Když to zkoušíš, trénuješ, cvičíš, snažíš se a stále se nemůžeš tuto dovednost naučit; uznej, že to možná není ve tvé povaze. Samozřejmě, musíme být vytrvalí…prorazit a učit se obtížné věci…ale všeobecně řečeno by život neměl být neustálým zápasem.“
Pokud naplňuješ svůj cíl, jedním z nejnápadnějších výsledků je uspokojující pocit z „rozníceného ohně Božího daru v tobě“ způsobený tím, že využíváš své přirozené schopnosti.