„Lépe dvěma než jednomu… upadne-li jeden, druh jej zvedne.“ Kazatel 4:9-10
Amy Simpson říká: „Když našim dětem bylo čtyři a šest, zjistila jsem, že jsem těhotná. O dva týdny později jsem potratila, což nás dostalo na emocionální horskou dráhu. Během doby, kdy jsem se zotavovala, mě manžel úžasně podpíral. Ale jakmile mi bylo fyzicky dobře, ukázalo se, jak jej ta ztráta zasáhla. Byl uzavřený, nechtěl navštěvovat příbuzné, chtěl být jenom doma, zatímco já jsem chtěla zapomenout, jít dál, být s lidmi. Když manželský pár prochází něčím, co každý z nich prožívá jinak, jak to zařídit, aby to fungovalo? Zde je několik rad:
1) Řekni svému partnerovi to, co potřebuješ. Někdy jsou emoce natolik drtivé, že nevíš, co potřebuješ. Potřebuješ prostor? Chceš mluvit? Chceš být s lidmi nebo chceš být sám? Naslouchej pocitům svého partnera. Možná máte velmi odlišné potřeby.
2) Jednej s podstatou problému. Můj manžel nechtěl navštěvovat svou rodinu. Když jsme o tom spolu mluvili, zjistili jsme, že podstata problému spočívala v tom, že se mu zdálo, že rodina nás příliš nepodporuje; a navíc neměl energii na výlet dlouhý přes tisíc kilometrů!
3) Buď ochoten dělat kompromisy. Chtěla jsem se bavit, i když by to nebylo s jeho rodinou. Mohli jsme naplnit potřeby nás obou tak, že jsme se stýkali s rodinnými příslušníky, kteří bydleli blíž našemu domovu.
4) Získej pomoc. Někdy nelze dělat kompromisy. Jeden partner chce mluvit a druhý to nedokáže. Najdi si poradce nebo křesťanského kamaráda, který může tu mezeru dočasně vyplnit. Modlitby s druhými a modlitby za vás působí obrovský rozdíl. Ale chraň důvěrnost svého manželství a nedovol ničemu a nikomu, aby vstoupil mezi tebe a tvého partnera.“