„Proto vám pravím: nemějte starost o svůj život…“ Matouš 6:25
Ježíš řekl: „Proto vám pravím: nemějte starost o svůj život…“ (Matouš 6:25). Pán tě neodsuzuje za to, že máš oprávněné obavy o zvládnutí své zodpovědnosti. Ne, odsuzuje způsob myšlení, který ho neustále vypouští z rovnice nebo se k němu obrací pouze jako na poslední možnost.
Zhoubná úzkost vyjímá Boha i z budoucnosti, čelí nejistotám bez víry, počítá problémy dneška i zítřka a zapomíná začlenit Boží zaslíbení a jeho věrnost. Ježíš řekl svým učedníkům: „Proto vám pravím: nemějte starost o svůj život, zda máte dost“ (Matouš 6:25, přel. z angl.). Všimněme si slov „mít dost“. O to si děláme starosti, že? Nedostatek, nemoci, propouštění, ekonomický pokles. Když učedníci měli nasytit pět tisíc lidí, dělali si stejné starosti. Filip shrnul situaci takto: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo“ (Jan 6:7). Jak si myslíš, že se v tom okamžiku cítil Ježíš? Stál vedle nich a byl řešením jejich problémů, ale oni k němu nešli, dokud nebyli přitlačeni ke zdi a nezůstali úplně bezradní. Pět bochníků a dvě ryby vypadaly v jejich rukou jako nic. Ale v Ježíšových rukou to bylo více než dost k nasycení zástupu a vyřešení problému. Zatímco se chléb množil, určitě museli dospět do bodu, kdy řekli: „Pane, proč jsme o Tobě vůbec pochybovali?“
Nech se svými problémy nasměrovat do Ježíšovy otevřené náruče. A až se tam dostaneš, zůstaň tam!