„… co mám dělat, abych byl zachráněn?“ Skutky 16:30
Kdosi se zeptal jedné starší dámy po jejím prvním letu letadlem, jaké to bylo? Řekla: „Bylo to v pořádku, ale celou dobu jsem si pořádně nesedla, abych letadlo moc nezatížila.“ A my děláme totéž, když odmítáme plně důvěřovat dokonalému Kristovu dílu.
Většina významných náboženství odpovídá na otázku „… co mám dělat, abych byl zachráněn?“ (Skutky 16:30) tím, že ti předá knihu pravidel, která musíš dodržovat, aby ses dostal do nebe. Mnozí z nás se o to pokoušejí a vzdávají to, když narazí na překážky. Místo toho, aby tě satan odváděl od Boží milosti, snaží se, aby sis myslel, že si ji musíš zasloužit. Když se žalářník zeptal, co má dělat, aby byl zachráněn, Pavel neřekl: „Pilněji pracuj, modli se déle, dávej více a chovej se morálněji.“ Ne, řekl: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě“ (Skutky 16:31). Víra je kořen stromu, který nazýváme spasení; jednání je ovoce, které na něm roste. Neděláme dobré skutky proto, abychom byli spaseni – naše dobré skutky jsou jen vyjádřením lásky a vděčnosti vůči tomu, který nás už spasil. Bible říká, že bychom měli být „… svatí a bez poskvrny…“ (Efezským 1:4). Bez poskvrny? To je nedosažitelný standard! Jediný způsob, jak ho dosáhnout, je ten, kdy Bůh vezme Kristovu spravedlnost a připíše ji na náš účet. A on to dělá! „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti“ (2. Korintským 5:21).
V okamžiku, kdy vložíš svou důvěru v Krista, tě Bůh začíná vidět jako spravedlivého a na tomto základě tě přijímá dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu. Nejsi rád?