„Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.“ Jakub 1:2
Lori Schneider je jednou z mála žen, která vystoupila na Mount Everest – ale jiný výstup odstartovala o deset let dříve, když jí diagnostikovali roztroušenou sklerózu (RS). Byla vyděšená, ale rozhodnutá dosáhnout svého cíle, a tak skončila ve svém zaměstnání a věnovala se horolezectví. O devět let později měla za sebou zdolání nejvyšších vrcholků na šesti světových kontinentech! „Lori nevidí RS jako zápor, ale jako klad,“ řekl její otec. „Přijala ji jako výzvu.“ Rozvinula prapor k poctě prvního světového dne RS a zavolala svému otci satelitním telefonem: „Jsem na vrcholu! Zvládla jsem to!“ Sen, jehož splnění trvalo šestnáct let! Nyní je jejím cílem ukázat druhým, kteří čelí náročným úkolům, že i ta nejvyšší hora může být zdolána krok za krokem.
V knize „Zůstat na trase“ B. J. Gallagher píše: „Na naší cestě … jde o postup kupředu, ne o dokonalost. Nejde o to, abychom dělali nějakou věc o sto procent lépe – jde o to, abychom dělali sto věcí každý den o jedno procento lépe. Postup kupředu je evoluční, ne revoluční … většinu dní ho měříme v milimetrech, ne v kilometrech. To, na čem nejvíce záleží, je odhalit ve svém životě, jestli to tak cítíš nebo ne. Zeptej se sám sebe: ‚Jaké dvě nebo tři malé věci, které dnes mohu udělat, mě posunou dopředu?‘ Ohromí tě, o jak velkou vzdálenost se můžeš posunout, když budeš postupovat po krůčcích. Maličkosti se sčítají; milimetry se mění v kilometry. Navlékáme společně naše úsilí tak jako mnoho perel a zanedlouho … máš celou šňůru!“