„Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.“ Koloským 3:13
Když Ježíš umyl špínu z nohou svých učedníků, projevil tak ochotu odpustit jim hříchy ještě dřív, než se jich dopustí. Povýšil tím lásku na nejvyšší úroveň. Možná si říkáš, že ty nejsi tím, kdo se provinil. Ani Ježíš nebyl vinen. Ze všech lidí v té místnosti jedině on byl hoden toho, aby mu byly umyty nohy. Přesto to byl on, kdo je umýval druhým. Genialita Ježíšova příkladu spočívá v tom, že ruku ke smíření nenatahuje ten, jenž pochybil, ale ten druhý. A víš, co se děje? Když člověk, který má pravdu, dobrovolně umyje nohy tomu, kdo se mýlí, nejčastěji oba skončí na kolenou. Nemyslíme si všichni, že máme pravdu? Proto si vzájemně umývejme nohy.
Vztahy se nerozvíjejí tím, že viníci jsou potrestáni, ale tak, že nevinní jsou milosrdní. Kristovo milosrdenství předcházelo chyby jeho učedníků. Stejně i naše milosrdenství musí předcházet chyby druhých. Ti, kdo patřili do Kristova okruhu, nepochybovali o jeho lásce. Stejně ti, kdo patří do našeho okruhu, by neměli pochybovat o lásce naší. Pavel napsal: „… buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám“ (Efezským 4:32).
Protože Kristus odpustil nám, můžeme i my odpouštět druhým. Protože on má odpouštějící srdce, můžeme mít odpouštějící srdce i my. Pokud Kristus skutečně žije v nás, není nic lepšího. Ve slovech „odpouštím ti, miluji tě, pojďme dál“ je neuvěřitelná moc. Sedíš zrovna dnes za stolem s někým, kdo potřebuje ujištění o tvém odpuštění?