„Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš…“ 1. Timoteovi 2:5
Michael Spencer napsal: „Skutečnost, že Ježíš je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi mě srazila k zemi a ohromila mě pravdou, že Bůh učinil všechno, co bylo nutné pro moje spasení. Splatil můj dluh a stal se nezbytnou obětí. Miloval mě největší možnou láskou. Všechno mi to dal jako dar. Já jsem nemusel udělat nic, jenom prostě přestat jeho dar ignorovat a přijmout ho. Byl jsem topícím se člověkem. Moje záchrana závisela na tom, abych se přestal snažit plavat a dal všechnu důvěru někomu, kdo neměl v úmyslu ze mne udělat lepšího plavce, ale kdo se utopil místo mne. Tato zkušenost zbořila mé představy, že bych mohl být někým jiným, než kým jsem byl: zlomenou, hříšnou, raněnou, selhávající a zraňující lidskou bytostí. Když jsem se sám snažil být slušný a přijatelný, bránilo mi to přijmout prostý dar Ježíšova orodování v můj prospěch. Ježíš mi neumetl cestu, abych mohl vítězně projet životem. On sám se stal cestou, která mě ponese přes všechno smetí, pády, selhání a pohromy, které jsou nevyhnutelným důsledkem mé existence. Ve snaze být milý jsem se vzdaloval od skutečné lásky. Ve snaze předstírat, že jsem vzorem zbožného života, jsem opouštěl život milosti. Ve snaze být dobrým křesťanem jsem utíkal od pravdy, že není žádné evangelium pro ‚dobré‘ křesťany, protože Beránek Boží byl přibit na kříž kvůli těm, kdo nejsou dobří a kdo neumí správně předstírat, že dobří jsou.“