„… ztratil se, a je nalezen.“ Lukáš 15:32
Marnotratný syn ve skutečnosti nevěděl, kdo je jeho otec a co k němu cítí, dokud neodešel z domu. Když se ohlédl, pomyslel si: „Opustil jsem to nejlepší, co jsem kdy měl.“ Poté, co skončil v prasečím chlévě, „šel do sebe“. Rozhlédl se okolo a pomyslel si: „Takhle jsem žít nechtěl“ (viz Lukáš 15:17). V tom okamžiku došlo v jeho životě k dramatickému obratu. Po jeho návratu otec uspořádal velkou oslavu. Když marnotratný syn zjistil, kdo je jeho otec, zjistil také, kdo je on sám. Potom mohl skutečně oslavovat.
Dokud nezjistíš, kdo je Bůh a kdo jsi ty, není nic, co bys mohl slavit. Budeš se stále pokoušet koupit si lásku, přimět lidi, aby tě milovali, budeš se snažit získat jejich přátelství, navázat kontakty, budeš chtít být s těmi správnými lidmi na správném místě ve správném čase, aby ses dostal na správné místo určení atd. Ale když jednou poznáš, kdo je tvůj Otec a kdo jsi ty, můžeš se vrátit domů a zaujmout právoplatné místo u stolu. Už žádná osamělost. Už žádný pocit viny. Už žádný nedostatek. Naslouchej Otcovým slovům: „Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen“ (Lukáš 15:32). Když marnotratný syn odcházel z domova, řekl: „Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá“ (Lukáš 15:12). Nakonec ale zjistil, že i kdyby měl všechny věci na světě, nic to neznamená, pokud nemá jistotu, že jej jeho Otec miluje. Rozumíš tomu?