„… nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko…“ 1. Korintským 10:13
„A odpusť nám … jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám“ (Matouš 6:12). Odpustit druhým není možnost, je to povinnost. Zda Bůh odpustí nám, závisí na našem odpuštění druhým. Rodina mladého Roberta Louise Stevensona se vždy před jídlem modlila modlitbu Páně. Jednoho večera Robert odešel od stolu dřív, než se dostali k části „jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám“. Když se jej ptali, proč odešel, odpověděl: „Dnes se tuto modlitbu nemohu modlit.“ Uvědomoval si, že není ochoten odpustit a věděl, že nemůže dostat Boží odpuštění. „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení“ (Matouš 6:14-15). Není podstatné, jak moc ti někdo ublížil, Bůh požaduje, abys odpustil.
„A nevydej nás v pokušení…“ (Matouš 6:13). To se zdá zvláštní ve světle Božího Slova: „Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší“ (Jakub 1:13). William Barclay říká, že řecké slovo, které je zde použito pro pokušení, znamená „testování“; jako při utrpení a těžkých životních zkouškách. Týká se to stresových životních zkušeností. Sportovec může to slovo použít, když žádá trenéra, aby jej nenutil jít za hranice jeho sil. Musíš si být vědom tří skutečností:
1) Svých lidských omezení a zranitelnosti.
2) Je to Bůh, kdo řídí tvé zkoušky.
3) Bůh chce, abys jej prosil o pomoc a nesnažil se to zvládnout sám. „Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát“ (1. Korintským 10:13). Nejen že bude zasahovat ve tvůj prospěch; on tyto zkušenosti využije k tvému duchovnímu upevnění.