„A protože byl Abraham trpělivý, dosáhl splnění Božího slibu.“ Židům 6:15
Když se za něco modlíš, poslední věc, kterou chceš od Boha slyšet, je „čekej“. Ale někdy to Pán dělá. Pokud s ním chceš chodit, musíš se naučit být trpělivý, protože on jedná podle svého časového plánu, a ne podle našeho. Tvé modlitby a úpěnlivé prosby proces neurychlí, budeš jen frustrovaný. Navíc, pokud jsi zatím v životě vždycky měl, co jsi chtěl, bude pro tebe učení čekání na Boha jako proces duchovní rehabilitace.
Když Abrahamovi bylo sedmdesát pět let, Bůh mu zaslíbil: „Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů“ (1. Mojžíšova 17:4). Musel pak ale čekat dalších čtyřiadvacet let, než se zaslíbení naplnilo.
Čekání přitom není jenom čas, který musíš strávit, než dostaneš to, co chceš; čekání rozvíjí tvou trpělivost, zralost, porozumění a charakter. To, co s tebou Bůh během procesu čekání udělá, je často mnohem důležitější, než to, na co čekáš. „Potřebujete však trpělivost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno“ (Židům 10:36).
Čekání ovšem nesmí být záminkou pro vyhýbání se realitě a zodpovědnosti, ani není omluvou pro dělání nesprávných věcí. Pokud jsi například po uši v dluzích, protože přehnaně utrácíš, neseď a nečekej, že ti Bůh pošle šek na vysokou částku. Nauč se sebekázni a dodržuj jasné finanční principy, jako jsou desátky a plánování výdajů, a neutrácej, dokud dluhy nesplatíš. Čekání především znamená rozhodnutí důvěřovat Bohu a poslouchat jej, i když věci neprobíhají tak, jak sis naplánoval. Znamená to, že řekneš: „Pane, počítám s tebou a nemám náhradní plán.“