„Nové víno najdeš v hroznu…“ Izajáš 65:8, přel. z angl.
Čtvrtou, a možná nejvíce frustrující výzvou, jíž v souvislosti s růstem církve čelíme, je zapojení lidi. Proč je to obtížné? Napovědět nám může jedna typická sborová vývěska. Na horním řádku vidíme: „Záleží nám na vás.“ A hned řádek pod tím stojí: „Neděle od 10 hodin.“ Karikatura od Erika Johnsona to podává jinak. Nahoře je velkým tučným písmem napsáno: „Začínáme službu mužům.“ Přímo pod nápisem stojí skupina znuděně vypadajících chlapů a napravo od nich je pastor, který vtipkuje: „Jediná věc, kterou zatím máme společnou, je averze vůči zpěvu, scházení se a sdílení.“
Lidé se mohou v davu cítit ztracení a osamělí, a to dokonce i v církvi. Sedět na židli a dívat se hodinu a půl na něčí hlavu zezadu, to ničí citové, vztahové, ani duchovní potřeby nenaplní. Jako člen církve, těla Kristova, to musíš být ty, kdo udělá první krok k navázání kontaktu s lidmi okolo. Ježíš se vydal cestou lásky k hříšníkům, podvodníkům a nevěřícím, k lidem, s nimiž ostatní nechtěli mít nic společného.
Když někdo přijde do tvého sboru a přijme Krista, tvá práce teprve začíná. Ten člověk je povolaný sloužit, a ty jsi povolaný, abys mu ukázal jak, kdy a kde. Nové víno najdeš v hroznu. Víno přináší radost. Ale radost nemůžeš dostat z jedné kuličky vína; musíš mít celý hrozen. Rozumíš tomu?