„Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.“ Koloským 3:13
Jedna žena vyprávěla svůj příběh: „Nachytala jsem manžela s jinou. Úpěnlivě mě prosil o odpuštění, ale já jsem chtěla svou satisfakci. Zažádala jsem o rozvod, i když mě děti prosily, abych to nedělala. Můj muž se dva roky stále snažil získat mě zpět, ale já jsem nechtěla. Zranil mě, tak jsem se mu chtěla pomstít. Nakonec to vzdal, vzal si mladou vdovu se dvěma dětmi a zařídil si nový život beze mne. Teď jsou všichni šťastní, jen já jsem osamělá, nešťastná žena, která dopustila, aby jí hořkost zničila život.“
Není pochyb o tom, že nevěra je špatná věc. Ale co zůstane bez odpuštění? Hněv v určitém bodě přestává být zdravou emocí a stává se hnací silou. Jako droga, jíž potřebuješ stále větší a větší dávky. Jakmile to dopustíš, stále víc tě to vzdaluje od odpuštění, protože bez zlosti nemáš žádnou energii. To je to, co pohání skupiny plné nenávisti a extrémisty. Bez hořkosti nemají důvod k existenci. Vezmi rasistovi jeho nevraživost a netolerantnost, fanatikovi pomstu nebo sexistovi jeho přesvědčení o podřadnosti jednoho pohlaví, a co z nich zbude?
„Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy“ (Koloským 3:13). Hořkost je smrtelná; zabíjí duši. Jak se můžeš ochránit před zahořknutím, když ti někdo ublížil?
1) Tím, že se podíváš do tváře člověka, jenž ti ublížil, a představíš si na jeho místě někoho, kdo ti projevil milosrdenství ve chvíli, kdy by ti nikdo jiný nedal druhou šanci.
2) Tím, že si uvědomíš, že zítra, za týden, za měsíc nebo rok budeš milosrdenství potřebovat ty sám.