„… moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Žalm 31:16
Dne 11. září 2001 se Američané probudili do scény hrůzy, která zůstane trvale vrytá do paměti národa. Její rázové vlny oznámily světu, že věci už nikdy nebudou stejné. Rozespalé oči ochromeně zíraly, když televize přinášela do domácností záběry hroutících se „dvojčat“, v nichž byly tisíce nevinných lidí, když ukazovala smrtící útok na Pentagon a krutý osud dopravního letadla a cestujících, řítících se do venkovské oblasti Pensylvánie. Tyto nečekané, rychlé a násilné útoky otřásly lidmi až do morku kostí a staly se šokující ilustrací nové reality: rozšíření mezinárodního terorismu. Strach ze sebevražedných atentátníků a z chemických i biologických útoků je v našem technologicky vyspělém světě, v důmyslně zabezpečených městech, na letištích, ve vlacích i na autobusových nádražích neustále přítomen.
Před staletími čelil král David hrozbě spiknutí od svých nepřátel i přátel. Cítil se opuštěný, sám, zranitelný a volal: „Kolkolem děs!“ (Žalm 31:14). Král, bojovník a vítěz nad obrem, přes všechny své úspěchy v této situaci cítil hmatatelnou hrůzu. Ve chvíli strachu namířil své myšlenky a srdce ke zdroji skutečné ochrany. „Já však, Hospodine, důvěřuji tobě…“ (Žalm 31:15). Bál se, ale nepřestal důvěřovat! A když se rozhodl důvěřovat, změnilo to jeho perspektivu: „… moje budoucnost je ve tvých rukou“ (Žalm 31:16). Jeho litanie strachu ustoupila víře a modlitbě. „Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají…“ (Žalm 31:20). V Ježíši najdeš pokoj ve chvíli úzkosti!